PROČ JE TAK DŮLEŽITÉ VÉST DĚTI K SAMOSTATNOSTI?

 

Samostatnost a zodpovědnost jsou důležité vlastnosti, které zásadním způsobem ovlivňují kvalitu našeho života. Je třeba je pomalu rozvíjet už od dětství.
Vedou k zdravému sebevědomí, jistotě a víře v sama sebe. 
Je známá věc, že děti se učí hlavně nápodobou a kopírují to, co děláme my, jejich rodiče.
Musíme dětem dát pevné hranice, díky kterým se budou cítit bezpečně, a o které se budou moci opřít
 

"MODERNÍ" MONTESSORI METODA

 
"Pomoz mi, abych to dokázal sám" to je motto, které je základní myšlenkou Montessori pedagogiky. O té toho najdete na internetu spousty a dalo by se říci, že to je teď  "in". Ono to je dle mého názoru prospěšné, oproti tomu, co bylo moderní kdysi - nechávat děti vyplakat, sladit jim čajík cukrem, oddělit ihned od matky, aby se nerozmazlilo a jiné skvělé rady odborníků, které poslouchali naši rodiče. 
paopak, když je moderní to, co má smysl, je to jedině dobře. Věc druhá je, kolik je přirážka za název Montessori, nejen u hraček, a nemusí s ní mít ani nic společného.
Já jsem ji lehounce představila tady. Napsala jsem to ve zkratce, protože bych nerada opakovala něco, čeho je všude hodně. Podle mě tato metoda není pro každého, ale nám doma je velice sympatická.
Vlastně od samého začátku mého mateřství mě baví číst knihy o výchově a právě i o Montessori pedagogice. Je teda pravda, že to beru spíše jako inspiraci, protože nejsem úplně schopna všechny ty principy doma praktikovat. Určité věci jsem nedotáhla do konce a tak si je děláme po svém. Třeba Kubík nemá své umyvadélko, nemá kobereček na hraní aj.
V Montessori metodě také třeba není úplně vhodné pouštět a číst malým dětem pohádky (ostatně to se obecně nedoporučuje do tří let věku, ale tam jde spíše o obrazovky, jako televize nebo mobil), které nejsou založené na skutečnosti a postavičky zvířátek nebo autíčka tam mluví a chovají se nerealisticky. Dle Montessori to takto malé děti ještě neumí úplně rozlišit a pak to třeba špatně chápou a nedává jim to smysl.
Přiznám se, že náš Kubík má rád krtečka a pouštíme mu ho před spaním už pár měsíců. Baví ho a já osobně na tom nevidím nic špatného, pokud to je ve zdravé míře. Kdyby bylo na něm, asi by koukal na pohádky celý den. Proto u nás televize přes den nejde, zapínáme ji až večer.
Při Montessori přístupu nahlížíme na dítě jako na svéprávného člověka na své jedinečné cestě. Podporujeme ho jako průvodce a něžný vůdce. Což opravdu smysl dává.
 
————————
 
Při Montessori přístupu nahlížíme
na dítě jako na svéprávného člověka
na své jedinečné cestě.
Podporujeme ho jako průvodce a něžný vůdce.
 
————————
 
 

LÁSKA, RESPEKT, DŮVĚRA

 
 
To jsou tři mega důležité pilíře ve vztazích a to nejen s dětmi, ale i v těch partnerských. Je důležité zahrnout dítě bezpodmínečnou láskou, respektem a vybudovat si důvěru.
  • Bezpodmínečná láska
  • Respekt
  • Důvěra
 
Bezpodmínečná láska je v podstatě vědomí dítěte, že ho milujeme takové jaké je, i  s okolnostmi pro nás nepřijatelnými a jeho vědomí toho, že se ho nesnažíme změnit. Že dítě ví, že ho milujeme i v emočně vypjatých situacích, bez podmínek stále a stále. Jasně, každý rodič miluje své dítě, jak může. Jde ale o to, jestli to ví samo dítě  a uvědomuje si to.
 
Respekt k dítěti znamená, že s dětmi jednáme, jako by to byli nám rovné bytosti. Což oni ve své podstatě jsou akorát bez našich zkušeností. Vždy, když máme chuť s dětmi jednat bez respektu, pomáhá představit si osobu kterou respektujeme a také to, jak bychom se v té situaci zachovali k ní. 
 
Důvěra je vlastně základem všeho a doma opravdu nesmí chybět. Je hodně křehká a špatně se získává zpět. Proto si na ni dávejme pozor a opatrujme ji! Bez ni by to nešlo, potřebujeme věřit. Nejvíce svým blízkým, ale určitě i celkově společnosti, ve které žijeme. Bylo by nevhodné dětem ukázat, že nemohou svým rodičům 100% důvěřovat a spolehnout se na ně. Bohužel i tací jsou mezi námi a mě jen napadá, co to asi dětem do života dá, a co si z toho odnesou. Důvěra není jen o lži a pravdě. Evokuje třeba i pocit bezpečí a jistoty, a to je to, co vlastně vědomě i nevědomě všichni hledáme, ať se jedná o cokoliv.
 
A i když už někdy máme nervy v kýblu a vybuchneme, není to konec světa. Důležité je popsat dítěti, co se stalo, uznat svou chybu a omluvit se. Případně to společně probrat, co se stalo a proč byla naše reakce taková, nebo maková.
 
————————
 
 Respekt k dítěti znamená, že s dětmi jednáme,
jako by byli nám rovné bytosti. 
Což oni ve své podstatě jsou
akorát bez našich zkušeností.
 
————————
 
  

Jak je to DNES? 

Jistě všichni známe z dětství situace, kdy nám rodiče něco říkali, možná i přikazovali a my stejně měli touhu si to udělat po svém. Udělali a zpětně jsme museli uznat, že měli pravdu.
Bohužel nebo bohudík? Takhle to funguje v životě obecně, nejen v dětství, ale i v dospělosti. Většinou si  na vše potřebujeme přijít sami,  a tím získat zkušenosti.
Efektivnější určitě bude, když jim dáme prostor k poznání, co k čemu vede. Samozřejmě nesmí jít o nebezpečné věci, to ne. Ale pokud si dítě odmítá vzít čepičku, tak mu ji prostě nenuťte. Po chvilce mu bude zima a samo si tak přijde na to, že čepička je vlastně super:) 
Nedávno jsem poslouchala podcast s psycholožkou Pavlou Kouckou, kde říkala velice zajímavé věci ohledně rodičovství. Například právě to, jak je důležité, aby si děti braly svetr, až když jim je zima. Protože jim to pomůže naučit se rozhodovat samy za sebe. Nebudou zvyklé na to, že všechny problémy za ně někdo vyřeší. Je to logické. Pak sedí děti ve škole v třiceti stupních a čekají, až je učitelka vyzve, aby si svlékly mikinu. 
Je pravda, že dnešní děti jsou v něčem opravdu samostatnější, než byly starší generace. Ani ne ve dvou letech si umí na mobilu zapnout YouTube a najít oblíbenou pohádku, nebo si zapnout televizi.  Na druhou stranu zaostávají v základních dovednostech týkající se samoobsluhy.
Na toto téma jsem objevila skvělý článek právě od již zmiňované Pavly Koucké, která píše, že starší generace se chlubila tím, jak rychle děti odložily plenky, dovedou se obléci, hezky mluví a nají se příborem. Dnešní rodiče jedou na výkon a tak platí dětem drahé kroužky angličtiny, jógy a keramiky, přitom je sami oblékají a někdy i pořád krmí. Dle ní hodnota samostatnosti klesla, místo ní ji zastínily hodnoty jiné, zejména specifické dovednosti. 
 
————————
 
 Je důležité, aby si děti braly svetr,
až když jim je zima.
Protože jim to pomůže naučit se
rozhodovat samy za sebe.
Pak sedí děti ve škole
v třiceti stupních a čekají,
až je učitelka vyzve, aby si svlékly mikinu. 
 
————————
 
  

SAMOSTATNOST DLE VĚKU

 
  • BATOLATA
 
Batolecí období je super a děti udělají opravdu velký pokrok během pár měsíců. 
Potřebují svobodu, ale zároveň i hranice, které jim dávají pocit bezpečí a o které se mohou opřít. Také potřebují důslednost a řád. To jim pomáhá porozumět a pochopit svůj svět a vědět, co mají očekávat. 
Pokud hranice nejsou pevné, děti je budou stále testovat aby zjistily, jak se ten den rozhodneme. Je důležité, abychom byli důslední. 
Už v tomto věku mají potřebu a tendence pomáhat nám, dospělým.
Cítí se jako součást rodiny, proto je důležité je do těchto činností zapojovat. Rády pracují po našem boku při přípravě večeře, mytí nádobí nebo při úklidu. Jistě že to není vždycky možné. Ale když jim dáme čas a snížíme naše očekávání, co se týče výsledku, dáme jim možnost být platnými členy rodiny!
Právě na takových principech budou stavět, až se stanou školáky a teenegery.
Co dělat doma s dětmi kolem roku a půl, jsem napsala tady :)
Dětem ve věku 2-4 roky můžete zadávat jednoduché úkoly, jako je:
  • třídění hraček do krabic,
  • uklízení knížek do polic,
  • uklízet po sobě drobečky či rozlitou vodu,
  • podávat kolíčky při věšení prádla,
  • míchat těsto.
 
Pokud se děti ráno odmítají třeba obléci, je vhodné vytvořit a společně nakreslit obrázek, se všemi kroky, které ranní příprava zahrnuje. Děti těmto obrázkům  lépe porozumí a udělají vlastně práci za vás. Za mě super nápad, do budoucna s něčím podobným počítám i k nám.
 
 
  • PŘEDŠKOLNÍ DĚTI

 
U těchto dětí je důležité připravit je na přechod nejprve do školky, později do školy.  Musíme je vést k samostatnosti proto, aby byly schopné se tam o sebe postarat. Ano, jsou tam paní učitelky, ale ty mají na starosti více dětí a nemají  prostor pomáhat dětem úplně se vším.
Předškolní dítě by tak mělo umět chodit samo na záchod, umýt si ruce, obléct se, zavázat tkaničku či zapnout bundu na zip. Tyto věci se dají doma krásně a jednoduše natrénovat, chce to jen trochu času na přípravu. 
Je vhodné dětem v tomto věku stanovit úkoly, které budou mít dlouhodobě na starosti. Může to být vynášení koše do popelnice nebo nádob na tříděný odpad, zalévání kytiček, úklid svého pokoje nebo třeba doplňování vody a jídla domácím mazlíčkům.
  •  Dlouhodobé povinnosti pomáhají rozvíjet zodpovědnost a pocit užitečnosti. Pokud děti v danou chvíli nechtějí, nemá cenu je do toho nutit, zbytečně by si vytvořily odpor.
  • Určitě je hodně efektivní vytvořit si společně již zmiňované tabulky aktivit, a nebo vyloženě nějaký rozpis povinností, kde děti černé na bílém uvidí, kdo má co na starosti. Určitě je do toho zapojte, budou rády asistovat a vymýšlet. Nezapomeňte tam napsat i povinnosti rodičů, ať je to spravedlivé:)
 
 
  • ŠKOLÁCI
 
Škola je bezpochyby velká změna a to nejen pro dítě, ale i pro rodiče. Najednou přibylo hodně úkolů a povinností. Děti v tomto věku by už měly dělat základní dovednosti automaticky.
  • Zavazování bot,
  • Příprava oblečení na druhý den,
  • Samostatně se naobědvat aj.
 
Bez problémů by měly zvládat činnosti, jako je ustlat si postel, postarat se o domácí zvíře, pomáhat s větším úklidem nebo s vařením.
Krájet zeleninu, škrábat brambory a nebo připravovat jednodušší jídla.
Rozhodně dítě po příchodu ze školy může být unavené, proto je důležité dát mu prostor k odpočinku a hned na něj nenavalit další povinnosti.
 
 
Zásadním faktorem při zapojovaní (nejen) malých dětí do domácích činností je to, že díky tomu s nimi trávíme vlastně aktivně mnohem více času a ještě jim jdeme příkladem.
Jedině tak, že je vše naučíme, jim dáme pevný základ do života. Ne vždy to jde a my, maminky, na to také někdy nemáme ani čas, ani náladu. Někdy nespolupracuje dítě. Nemá cenu to lámat přes koleno, ale spíše si to doma udělat uvolněné a pohodové.
Pokud se dítě nechce zapojit, můžeme vysvětlovat ve stylu - ano, je to tvoje povinnost, dnes ti s tím pomůžu, můžeme se na to vrhnout společně:)
 
Zdroje: www.supermamy.maminka.cz, kniha Montessori batole.